Přeskočit na obsah
Děti s autismem

Mýty a nešvary v sociálních službách pro lidi s autismem pohledem Hynka Jůna z NAUTIS

NAUTIs-celý
text

V České republice koluje několik mýtů kolem využívání fyzických,
mechanických nebo chemických restrikcí u lidí s autismem. Mýty
systematicky šíří někteří rodiče dětí s autismem i část odborné
veřejnosti.
U některých rodičů se stává, že svoji zkušenost s vlastním dítětem
a zkušenosti rodičů, se kterými jsou v aktivním kontaktu, zgeneralizují
do „univerzálních pravd“ ohledně autismu. Dochází tak u nich k tzv.
chybné generalizaci. Někteří rodiče mají pocit, že jejich rodičovství
s dítětem s autismem z nich automaticky dělá i odborníky na autismus.
Mylnost této hypotézy jsem si, bohužel, vyzkoušel ve svém životě, kdy
moje osobní zkušenost rodiče dítěte s těžkou koktavostí ze mě také
nedělá odborníka na koktavost.
Pokud rodiče své chybně zgeneralizované zkušenosti aktivně předávají
dál (např. přes články na internetu), může to mít neblahý dopad nejen
na jednotlivé rodiny, ale i na celý systém péče o lidi s autismem
v ČR. U části rodičů dávají články silnou naději v zázračné
zlepšení stavu jejich dítěte, části rodičů dávají těžké výčitky
svědomí z toho, že se jejich dítě zázračně nezlepšuje. Většina rodin
však bere jejich postoje s rezervou. Obecně totiž rodičům dochází, že
zkušenosti z jiných rodin mohou být inspirativní, avšak ne zcela
přenositelné do jiné rodiny a na jiné dítě. Státní správa jejich
chybné informace následně bere jako fakt, který je pravdivý pro celé
spektrum lidí s PAS. To následně vede k chybným rozhodnutím státu
v oblasti péče o lidi s autismem